Jsme soběstačné, muži nás obdivují, ale doma by nás mít nechtěli. Jsme příliš samostatné. Jenže nám nic jiného nezbývá. Muži, kteří by se o nás toužili postarat, se totiž záhadně vytratili. Ženská emancipace je tak znejistila, že nevědí, co sami se sebou. A my ženy to víme?
Vlastně nevíme, jaké muže v nás chcete mít,“ říkal mi při jedné debatě kamarád. „Něžně empatické, nebo drsné a přísné?“ Odpověď je jednoduchá – ty emancipované. Zatímco my ženy se totiž emancipujeme už hezky dlouho (a onen boj za rovnoprávnost už vlastně vůbec není bojem, protože už není za co bojovat), muži to donedávna neměli zapotřebí. Nebo si spíš mysleli, že to nemají zapotřebí. Zvykli si na to, že se o sebe umíme postarat, že je nepotřebujeme. Zlenivěli a slevili ze svých mužských podstat. „Ženy zkrátka vystupují tak sebejistě, schopně a silně, že často nevím, jak reagovat. Mám se snažit vyměnit jí pneumatiku, když mi stejně řekne: ‚Ne, já to zvládnu.‘?“ vysvětloval svoje pocity jiný kamarád.Jaké muže chceme?
Muži nám zkrátka umožnili naučit se mužskému myšlení, vnímání, mužským schopnostem. A najednou jsou překvapeni, že jim jsme rovnocennými partnery. Nejsou si jisti, co vlastně dneska znamená být „ženou“ a být „mužem“. Leckterá z nás si možná řekne: „No a co, je to jejich problém!“ ale bohužel se nás to týká víc, než si dokážeme připustit. Obzvlášť v situacích, kdy vedle sebe muže potřebujeme. Když jsme unavené svou samostatností.I já donedávna fungovala víceméně jako samostatná jednotka. Založila jsem vlastní firmu, vydělávala slušné peníze, uměla si zařídit, co jsem potřebovala. Ale pak jsem si uvědomila, že jsem unavená, že být neustále „mužem“ i „ženou“ v jednom mě vyčerpává. Že vedle sebe potřebuji člověka, který mě bude respektovat jako rovnocenného partnera, ale přitom pro něj zůstanu křehkou bytostí, kterou je třeba trochu opečovávat. A to samé mi potvrdily i mé kamarádky. „Nechci muže, který bude zženštilý.
Samozřejmě je skvělé, když se umí postarat o domácnost a o děti, ale stále v něm potřebuji cítit mužskou podstatu. Jinak k němu přestanu vzhlížet,“ vysvětlovala jedna. „Ideální partner by byl ten, který bude respektovat ženskou emancipaci a zároveň nepřestane být typickým mužem. Doprovodí mě v noci domů, i když to má přes celé město, pomůže mi do kabátu a pustí v tramvaji sednout. Jen proto, že já jsem žena a on je muž,“ popisovala další kamarádka.
Naučily jsme se lovit?
„Emancipace se nám v tomhle směru vymkla z ruky,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. Role mužů a žen se totiž stírají tak rychle a nebezpečně, že už téměř neexistují hranice. Muži si přestali být jisti svou rolí ve společnosti a tápou. Ostatně ještě donedávna platilo přirovnání o mužích – lovcích mamutů. Jenže dnes umí lovit mamuty i ženy. Navíc si ho umějí domů odnést, naporcovat a skvěle připravit. „Změna, která nyní probíhá v mužských a ženských rolích, je nesmírně dramatická. Od mužů se čeká změna role. Čeká se, že v partnerství přejdou z exteriéru do interiéru, z výchovné role do role pečovatelské. A výsledkem toho tlaku jsou problémy v partnerských vztazích,“ tvrdí Jeroným Klimeš.Proč muži ztrácejí svou roli?
„Hlavně díky tomu, že jsou ekonomicky zbytní,“ vysvětluje Jeroným Klimeš. Ženy totiž na nich již dlouhou dobu nejsou nejen finančně, ale nijak závislé. V praxi to funguje tak, že když nás muž nebaví, vztah nefunguje, můžeme se s ním klidně rozejít a fungovat samy za sebe v pohodě dál. „V minulosti mužům stačila skutečnost, že dokázali uživit rodinu, dnes musí nabídnout mnohonásobně víc. Což může být pro spoustu dnešních mužů dost náročné,“ potvrzuje psycholog. Ostatně posuďte sama, co nám (emancipovaným ženám) můžou muži dnes nabídnout. Něco úplně jiného než v minulosti.Chceme je mít spíše jako oporu, na niž se můžeme spolehnout. Jenže muži naše potřeby dosud chápat nezačali. „Žena nejen chce, ale dokonce třeba i najde partnera, který je s to se významně podílet na běžném rodinném provozu a přitom je vysoce empatický a citlivý,“ tvrdí psycholog Petr Šmolka, „zdánlivě ideál! Zároveň však táž žena v sobě nosí archetyp silného imponujícího muže, ke kterému by mohla patřičně vzhlížet. Zastat obě tyto role je pro běžného muže velice náročné, ne-li rovnou nemožné,“ soudí.
